22. kapitola Pohřeb (2/2)

21. october 2014 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
Když mě propustili, veškerá naděje, že bych našla ono místo byla dávno pryč. Stejně jako naděje, že bych se ještě někdy mohla dát do kupy. Před ostatními jsem předstírala, že jsem v pořádku, ale jakmile se za mnou zavřely dveře mého bytu, rozbrečela jsem se. Drogy jsem už nebrala. Po třech týdnech v izolaci od okolního světa mi připadalo zbytečné se k nim zase vracet. To ale bylo to jediné, k čemu celá moje hospitalizace byla dobrá.
Pár dní po propuštění z nemocnice jsem se vydala na návštěvu k matce a tetě domů. Poprosila jsem je o urnu. Nesnesla jsem, že by mé dítě strávilo ještě jeden den v té nechutné plastové popelnici. Co to do těch pohřebáků vjelo, že teď sypou popel do takových ohavností?! Rozčilovalo mě to. Ptaly se mě, jestli chci, aby šly se mnou, ale řekla jsem jim, že si přeju udělat to sama. A stejně tak si přeju, aby místo, kde prach rozptýlím, zůstalo tajné.
Urnu jsem vložila do kabelky. Vešla jsem do areálu nemocnice a vyhledala v parčíku to místo se starými lavičkami. To místo jsem si vybrala. Sedla jsem si na jednu z nich a tiše promlouvala ke své dceři.

Vím, že mě neslyšíš a ačkoliv se zoufale snažím věřit, že jsi na lepším místě, v hloubi duše vím, že nic jako posmrtný život neexistuje. Chci, abys věděla, že mě moc mrzí, co jsem ti provedla. Nakonec to tak ale asi je nejlepší. Byla bych mizerná matka. Nejsem schopná postarat se ani sama o sebe, natož o dítě. Byla jsi ušetřena života se mnou. Kdyby byl James naživu, bylo by to jiné. O dost.
Otevřela jsem urnu a postavila se. Víko urny jsem položila na lavičku, přešla na travnatou plochu a popel jsem nechala rozptýlit se po větru. Bylo po všem. Teď už jsem opravdu neměla pro co žít.
Ať už po tomhle životě něco je, nebo není, tady zůstat nemůžu, pomyslela jsem si. Nezůstalo mi nic, na čem mi opravdu záleželo. Nikomu jsem neřekla, co mě trápí. Proč zatěžovat ostatní svými starostmi?
Oděna stejně jako na Karinin pohřeb, učesaná a namalovaná, zkrátka taková, jakou mě už teď běžně nevídali, jsem kráčela po chodníku. V ruce jsem svírala kytici rudých růží, Karininých oblíbených. Mé nohy se pohybovaly naprosto automaticky, neměla jsem nad nimi kontrolu. Můj mozek se soustředil pouze na vzpomínku na Karinin pohřeb.
Její hrob jako by mě k sobě táhnul. Jako by čekal, až k němu přijdu. Jako kdyby věděl, co přijde. Přišla jsem k němu a očistila jej rukou od plevele. Podívala jsem se na náhrobní kámen a přečetla si epitaf:

Karin Thaller
17. 2. 1994 - 20. 6. 2013
Její duše nechť se navždy těší v Ráji.

Takový žvást! Na nic lepšího nepřišli? Položila jsem květiny k náhrobnímu kameni a promluvila: "Já už s tím nemůžu žít. Tíha svědomí je tak silná. Měla jsem tady ležet já a ne ty. To tys měla žít, studovat a jednou mít rodinu s nádhernými dětmi. Já už s tím prostě nemůžu žít." Nechala jsem se unést. "Kdybys jen věděla, jak moc toho lituju. Tak moc lituju všeho, čím jsem způsobila to, že teď ležíš tady." Nevěděla jsem, jestli mluvím ke Karin nebo ke své dceři. Možná k oběma, ale na tom nesešlo. Za chvíli stejně bude po všem. Navždy.

Ačkoliv to může vypadat morbidně, lehla jsem si na hrob své kamarádky tak, že kdyby nás nedělily dva metry hlíny, ležela bych přímo na ní. Vytáhla jsem z kapsy dýku, kterou jsem při úklidu našla v Jamesově skříni. Do té doby jsem nevěděla, že nějakou vůbec měl. Uchopila jsem ji oběma rukama a předpažila. Cítila jsem ve svalech obrovské napětí. Třásly se mi paže. Část mého těla se mému činu stále bránila. Nakonec ale síla vůle zvítězila. Rychlým pohybem jsem pokrčila ruce a dýka se ponořila hluboko do mého hrudníku…
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 RozerReill RozerReill | Email | 2. november 2018 at 12:34 | React

executive resume writing services nyc
<a href=http://writemyessayhelpcenter.com>paper writing service
</a>  custom writings
<a href="http://writemyessayhelpcenter.com">write my paper
</a> - top dissertation writing services
consumer reports resume writing services

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama