20. kapitola Podivná dívka (3/3)

9. september 2014 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
A doopravdy, poslední měsíc školy uběhl jako nic. V posledních dvou týdnech už si jenom poslední hříšníci doplňovali chybějící známky a profesorky zkoušely ty, kdo měli nerozhodně. K velkému překvapení všech jsem nakonec nepropadla já, ale Nikki. Někteří spolužáci za mnou chodili a říkali, že mě obdivují. Některým jsem to věřila, z jiných vyloženě vyzařovala povrchnost, nezájem a touha se zviditelnit. Kdokoliv se bavil se mnou byl totiž hodně na očích.
Ashley už taky neměla nic moc na práci, takže jsme se rozhodly, že večer vyrazíme za zábavou. Pozvaly jsme i Toma. Byl překvapený, že se v tak vysokém týdnu těhotenství chodím v noci bavit, ale když jsem mu vysvětlila, že to je na oslavu ukončení třetího ročníku, řekl, že to chápe a že s námi půjde.
Vydali jsme se do jednoho z o něco klidnějších klubů v jedné rušnější ulici. Zamířili jsme rovnou k baru a objednali si pití. Když nám barman dal naše drinky a chystali jsme si připít, musela jsem ho zavolat znovu. "Promiňte, ale já jsem řekla bez alkoholu," zdůraznila jsem svůj požadavek. Barman protočil oči a udělal mi nový, nealkoholický drink.

"Tak tedy na konec školního roku?" nadhodil Tom.
"Na konec školního roku," odpověděly jsme s Ashley najednou a všichni jsme si přiťukli.
"Poslyš, Gaby, tak mě napadlo, když už máme od té školy pokoj, co kdybychom náš volný čas využily k nákupům věcí pro miminko?" navrhla.
"Myslím, že to je skvělý nápad. Zanedlouho se má narodit a asi bude chtít něco nosit a mít se v čem vozit. Můžeme vyrazit rovnou zítra," naplánovala jsem.
Chvíli jsme pak plánovaly, co všechno bychom mohly nakoupit, když jsem si všimla, že Tom po Ashley pokukuje. Zřejmě se mu líbila. Ne, že by mě to překvapilo. Navíc jsem měla pocit, že by se k sobě docela hodili. Chtěla jsem jim dopřát chvilku klidu, a tak jsem se omluvila s tím, že se potřebuju trochu projít, ale hned se vrátím.
Zvedla jsem se ze židle a odešla od stolu. Zrovna jsem popíjela svůj nealko drink, když se přede mnou objevila… Karin. Otevřela jsem pusu v němém úžasu a pobryndala jsem si šaty. "Co… co tady děláš?" bylo to jediné, na co jsem se zmohla. Vypadala krásně, vůbec ne tak, jak jsem ji vídávala poslední měsíce v nemocnici. Vypadala ještě lépe, než když se tam dostala.
"Proboha!" vykřikla zděšeně a v tu ránu přestala dýchat. "Prosím, Gaby, řekni mi, že nejsi těhotná, že jsi jenom přibrala."
"Vím, že jsem ještě příliš mladá, ale já to zvládnu, věř mi," snažila jsem se ji přesvědčit.
"Kdo je otec?" vyzvídala.
"Nejsem si tak úplně jistá," odpověděla jsem po pravdě.
"Ve kterém jsi měsíci?" nedala se.
"Za tři týdny bych měla rodit," poskytla jsem jí svůj odhad. Má sestra měla taky rodit. Otěhotněly jsme krátce po sobě, ale někdo ji unesl," dodala jsem, ani nevím, proč. Celá ta situace začínala být divná. Moje kamarádka Karin přece ležela v nemocnici, ale zároveň stála celá živá a zdravá přede mnou. Jak to bylo možné? Rozhodla jsem se využít toho, čeho nikdo jiný využít nemohl - svého čichu. Co nejnenápadněji jsem vdechla její vůni. Voněla jinak, ne jako Karin. Cítila jsem z ní pach, se kterým jsem se ještě nikdy nesetkala. Moje důvěra k této osobě klesla, ať už to byl kdokoliv.
"Kde teď bydlíš?" pokračovala ve svém výslechu.
Odmítala jsem jí říct pravdu a doufala jsem, že za mnou nepřijde ani Ashley, ani Tom. Protože tahle dívka nebyla Karin. Alespoň ne ta, kterou jsem znala. "V jednom squatu," zalhala jsem.
"Gaby, tvá sestra je mrtvá. Pro tebe si co nevidět přijdou taky. Pokud chceš žít, musíš teď jít se mnou." Její odpověď mě šokla. Už jenom fakt, že jsem nevěděla, s kým mluvím, mě děsil, ale teď mi ta osoba řekne, že má sestra je mrtvá, pro mě si někdo přijde a jestli nepůjdu s ní, tak zemřu? Začínala jsem panikařit.
"O čem to mluvíš? Jak to víš?" zeptala jsem se se slzami v očích.
"Vím to, protože to já jsem ji zabila," odpověděla mi ta dívka a já jsem před ní začala couvat.
"A to ti mám teď jako věřit?!" zeptala jsem se hysterickým hlasem.
"Gaby, mám tě ráda jako svou sestru, takže k tobě budu zcela upřímná. Ano, zabila jsem tvoji sestru a strašně mě to mrzí už jen proto, že ona nebyla jediná, jejíž krev smočila mé ruce a pokud mi teď nebudeš věřit a nepůjdeš se mnou, dostaneš se jim do spárů a oni tě zabijí a udělají to bolestivě. Jim jde jen o toho démona, co teď roste v tobě. Budeš-li mi teď věřit a půjdeš-li se mnou, slibuji ti, že udělám vše pro to, abys přežila." Tak tohle už bylo hodně ujeté. O čem to ta osoba, sakra, mluvila? Byla jsem něčím zdrogovaná? Co když mi ten naštvaný barman dal něco do mého drinku? "Mysli na své dítě," dodala ta podivná dívka. "Já vás oba ochráním." Nastavila do vzduchu ruku.
Cítila jsem se být zhypnotizovaná. Nevěřila jsem jí, ale zároveň jsem prahla po tom, zjistit, o koho šlo. Nejistě jsem jí podala ruku. Vyšly jsme do teplé letní noci. Mimo zakouřený klub jsem konečně nasála venkovní vzduch a znovu zachytila pach té podivné dívky. Pořád v tom bylo spoustu neznámého, ale jeden hodně silný pach mě přinutil dát se na útěk. Zlo a smrt. Ale tentokrát jiná, než na jakou jsem byla zvyklá. Tahle smrt šla ze mě.
Vytrhla jsem se jí a utíkala. Když jsem přebíhala cestu, zaslechla jsem rychle se přibližující auto a zahlédla oslepující světlo. Ucítila jsem prudký náraz a pak se svět ponořil do černočerné tmy.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama