December 2013


Návštěvnost / Attendance (25. 11. - 29. 12. 2013)

31. december 2013 at 23:50 | Katherine |  Attendance
25. 11. - 1. 12. 2013
Pondělí/Monday: 7
Úterý/Tuesday: 13
Středa/ Wednesday: 8
Čtvrtek/ Thursday: 21
Pátek/Friday: 8
Sobota/Saturday: 7
Neděle/Sunday: 17

Celkem/Whole week: 81

2. - 8. 12. 2013
Pondělí/Monday: 10
Úterý/Tuesday: 9
Středa/ Wednesday: 8
Čtvrtek/ Thursday: 10
Pátek/Friday: 14
Sobota/Saturday: 14
Neděle/Sunday: 14

Celkem/Whole week: 79

9. - 15. 12. 2013
Pondělí/Monday: 10
Úterý/Tuesday: 17
Středa/ Wednesday: 6
Čtvrtek/ Thursday: 14
Pátek/Friday: 11
Sobota/Saturday: 13
Neděle/Sunday: 14

Celkem/Whole week: 85

16. - 22. 12. 2013
Pondělí/Monday: 23
Úterý/Tuesday: 8
Středa/ Wednesday: 7
Čtvrtek/ Thursday: 11
Pátek/Friday: 4
Sobota/Saturday: 9
Neděle/Sunday: 5

Celkem/Whole week: 67


23. - 29. 12. 2013
Pondělí/Monday: 6
Úterý/Tuesday: 3
Středa/ Wednesday: 9
Čtvrtek/ Thursday: 6
Pátek/Friday: 11
Sobota/Saturday: 7
Neděle/Sunday: 10

Celkem/Whole week: 52

Moc bych vám chtěla poděkovat, že jste mou stránku navštěvovali, i když jsem vás v poslední době zanedbávala. Mrzí mě to, protože mám svůj blog i jeho čtenáře moc ráda, ale zvykám si na nový životní rytmus - vysoká škola, s tím související tvrdá praxe a dvě práce naráz, to už není legrace.
Mám pro vás tři zprávy - jednu špatnou, jednu neutrální a jednu dobrou.
Špatná je, že nestíhám, takže u Pachu smrti bude pauza.
Neutrální, že do půlky ledna to bude tak jako doposud - na blogu nebudu. Mám první zkouškové.
Dobrou zprávou ovšem zůstává, že pokud se mi zbývající zkoušky a zápočty povede udělat napoprvé, v což upřímně doufám, tak se v druhé polovině ledna vrátím a pokusím se něco popřidávat a psát další díly Pachu smrti.

A co na závěr? Snad už vám jen popřeju, aby váš rok 2014 byl tak skvělý jako ten můj 2013!


Love,
Kath ♥





16. kapitola V pasti (1/3)

31. december 2013 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
Mou noční můru přerušil zvonek našeho bytu. Který debil? Říkala jsem sama sobě, ale faktem je, že jsem příchozímu byla vděčná, že mě vytrhnul ze spánku, který pro mě byl za daných okolností agónií. A přesto, i když jsem neměla před očima tu hrůzu, nic to nezměnilo na faktu, že James byl mrtvý a můj život bez něj neměl žádný smysl. Najednou jsem zase byla sama, u nás doma, v pasti.
Doplazila jsem se ke dveřím a z posledních sil je otevřela. Opřela jsem se o ně a zvedla pohled, abych se podívala do tváře člověku, který nás poctil svou noční návštěvou. Ztuhla jsem. Přede mnou stála upravená, naprosto zdravá a skvěle vypadající Karin. Nemohla jsem uvěřit svým očím! "Proboha, Karin, víš vůbec, kolik je hodin?" Vtom mi to došlo. Vypleštila jsem oči a spadla mi čelist. "Karin! Co tady děláš? Snad všichni tě považují za mrtvou a ty si tady jen tak nakráčíš? Co má tohle, krucinál, znamenat?" Změnilo se něco, zatímco jsem byla pryč? A pokud ano, proč je tady zrovna teď?
Naprosto bez námahy ignorovala můj projev a prostě se zeptala: "Můžu dovnitř?" Místo odpovědi jsem zvedla ruku v gestu, kterým jsem jí naznačila, ať vstoupí, ale pak jsem ztratila rovnováhu a upadla na zem. Byla jsem vskutku vyčerpaná. Z hlavy se mi vyřinula krev. Bylo mi to jedno. Jedno malé zranění bylo nic proti tomu, co se stalo Jamesovi.
Karin nikdy neměla problém s krví, ale teď, když mi tekla z hlavy, podívala se na mě nejprve s toužebným a poté vystrašeným pohledem. Ustoupila dozadu, dlouze zazvonila na náš zvonek a zmizela.

15. kapitola Svatba

24. december 2013 at 22:00 | Katherine |  Pach smrti
Konečně byl čtvrtek, náš svatební den. Trochu jsem začínala litovat svého rozhodnutí vykašlat se na svatební šaty a všechny ty sračky okolo.
"Jak dlouho ti to ještě potrvá, miláčku?" Zavolal na mě do koupelny z pokoje James.
Vyběhla jsem z místnosti. "Je trestné, že chci na své svatbě vypadat hezky?" Zeptala jsem se vyčítavě.
"Ty vypadáš hezky vždycky. Já už půjdu dolů. Nenech mě čekat," domluvil mi a políbil mě.
"Za deset minut jsem tam," odvětila jsem a oplatila mu polibek.

Nechal jsem ji v pokoji a šťastný jsem sbíhal schody. A najednou to přišlo. Byl to snad záblesk, či halucinace? Ne, to nemohla být realita!
"Nazdar, Jamesi," oslovil mě s ironickým úšklebkem. "Koukám, velký den, co?"
"Co tady, krucinál, děláš? Máš být přece ve vazbě!" Nemohl jsem uvěřit svým očím. Opravdu přede mnou stál Dick Carter? "Mluvil jsem se šéfem a…" Nedokončil jsem větu.
"Jo, ohledně toho…" Na recepci zazvonil telefon. "Zvedni to," pobídnul mě. Poslechl jsem.
"James Llefleur, prosím," ohlásil jsem se a počkal na odpověď.
"Jamesi, tady Darcy, okamžitě opusťte ten hotel, kde přebýváte. Dick si pro vás jede. Nemáš ani tušení, jak je ten muž nebezpečný. Před týdnem zabil šéfa!" Díval jsem se do jeho démonských očí. Běhal mi mráz po zádech. S kým jsem to tedy po telefonu mluvil?
"Děkuji, Darcy, beru to na vědomí," řekl jsem a s tupým výrazem zavěsil. O krok jsem couvnul, on popošel. "Nepřibližuj se!" Řekl jsem trochu vystrašeně a automaticky sáhnul po pistoli, jenže jsem za pasem žádnou neměl. Sakra!
"Neboj se. Neublížím ti. Je to přece tvůj velký den! Přišel jsem se jen podívat na tvou svatbu. Jsem přece tvůj přítel." Opravdu? "Mimochodem, skvělá volba. Gaby je v posteli vážně šikovná, viď?" Snažil se mě vyprovokovat, ale já jsem byl tak vyděšený, že jsem nebyl schopen splnit mu jeho přání.

14. kapitola Předsvatební plány (3/3)

17. december 2013 at 22:00 | Katherine |  Pach smrti
Dick byl ve vazbě, takže James už neměl tak velké obavy nechat mě o samotě. Pořád tady ale ještě zůstávalo jedno nebezpečí - já. Byla jsem nepřítelem sama sobě. Mé psychické závislosti - na drogách, lécích, cigaretách a sebepoškozování se v Jamesově nepřítomnosti stávaly nesnesitelné. Když jsem byla s ním, nemyslela jsem na ně, ale bez něj…
Otevřely se dveře. Konečně! James dorazil. S hrůzou jsem si uvědomila, že byl pryč něco málo přes půl hodiny. Mně to ale připadalo jako celá věčnost.
"Gaby, je opravdu nevyhnutelné, abys kouřila v posteli?" Zeptal se James vyčítavě. "A ještě k tomu tolik!" Dodal a ukázal na téměř prázdnou krabku cigaret, která byla ještě před půlhodinou plná a na vedle ní ležící téměř plný popelník, který byl ještě před půlhodinou prázdný. Do pytle! Vůbec jsem si to neuvědomovala.
Típla jsem cigaretu a napůl vyděšeně, napůl překvapeně jsem se na něj podívala. "Promiň, vůbec jsem si to neuvědomila," odpověděla jsem mu omluvně a nacpala si do pusy pár mentolek.
"No nic, mluvil jsem s recepční. Říkala, že nám tu svatbu zařídí. Bude tady v hotelu. Nic velkého. A pěkně v džínech, přesně, jak jsi chtěla."
"Super!" Zajásala jsem.
"Ale mám podmínku."
"Ano?"
"V naší posteli kouřit nebudeš."
"To ti, myslím, mohu zaručit," přislíbila jsem a zasnila se nad tím velkým dnem. "A kdy to bude?" Vyzvídala jsem.
"Příští týden ve čtvrtek."
"Nemůžu se dočkat!" Rozplývala jsem se. Kdyby mi někdo před pár týdny tvrdil, že zanedlouho, nebo vůbec někdy, budu vypadat takhle, pravděpodobně by ode mě dostal bombu.
Tu noc jsem nemohla usnout. Hormony a vegetativní nervy se sprostě spikly proti mně. Pět hodin jsem jen ležela a zírala do stropu. Snažila jsem se neprobudit Jamese. Když jsem konečně usnula, přišly na řadu noční můry. A nebyly to obyčejné noční můry. Byly to moje vzpomínky.

14. kapitola Předsvatební plány (2/3)

10. december 2013 at 22:00 | Katherine |  Pach smrti
Celý den jsme strávili ve wellness, přesně podle plánu. Já si wellness hned zamilovala a postupně jsem hyperaktivně pendlovala mezi suchou saunou, vířivkou, parní saunou, bazénkem, relaxační místností a barem. James se evidentně bavil pohledem na mě.
Když jsme se náhodou sešli, mluvili jsme o všem, co se svatby a našeho budoucího života týkalo. "Zůstaneme ve městě, nebo se přestěhujeme jinam?" Vyzvídala jsem.
"No…," zamyslel se James, "časem bychom se mohli i přestěhovat, ale prozatím bych zůstal tam. Nemusela by sis zvykat na novou školu v předposledním ročníku a já si zatím nechci hledat jiné místo." Zas ta škola!
"Dovolíš mi alespoň říct našim o té svatbě, až když s tím nebudou moct nic udělat?" Žadonila jsem.
"Sice to vůči nim není fér, ale za daných okolností je to nejspíš nejlepší řešení." Aspoň v něčem se mnou souhlasil.
"Bože, nemůžu se dočkat, až uvidím jeho obličej poté, co mu řeknu, že jsem vdaná a stěhuju se!" Zasnila jsem se se škodolibým úsměvem na rtech. Najednou jsem zahlédla Jamesův výraz a začala jsem svých slov litovat. "To samozřejmě není jediný důvod, proč si tě chci vzít. Je to jen takový bonus," dodala jsem rychle omluvně.
"Sejdeme se ve vířivce. Začínám se dusit," odpověděl James a vyběhl z aroma sauny. Nebyla jsem si tak úplně jistá, co bylo příčinou jeho dušnosti. Ať to bylo cokoli, nehodlala jsem jen tak nečinně sedět. Vyrazila jsem za ním.
Když jsem došla k vířivce, všimla jsem si, že kromě Jamese v ní nikdo nebyl. Ani okolo. Popošla jsem blíž a dala si záležet na tom, aby si toho James všiml. Otevřel oči. Upustila jsem osušku a smyslným krokem vystoupala po schodech do vířivky. Pomalu jsem vlezla dovnitř a obkročmo si na něj sedla.
"Gaby, co to děláš?" Zeptal se udiveně, ale ne tak, jak bych u něj očekávala.
"Co bys řekl?" Položila jsem řečnickou otázku a vzápětí jej políbila.
"Gaby, to se nesmí," snažil se mi to rozmluvit, i když očividně nechtěl, abych přestala.
"Vážně?" Zeptala jsem se udiveně. "Protože mně se zdá, že část tvého těla protestuje." Naklonila jsem hlavu k jeho levému uchu. "No tak, Jamesi, nikdo si toho nevšimne." Jemně jsem skousla jeho ušní boltec a převzala kontrolu. Teplá voda mi zajistila skvělé uvolnění a celý akt mi tak připadal o dost snadnější. Bublinky mě příjemně šimraly. Takhle uvolněná jsem při sexu ještě nikdy v životě nebyla. Byl to prostě nezapomenutelný pocit.
Když jsem skončila, posadila jsem se vedle Jamese. Otočili jsme k sobě hlavy. "Páni, to bylo…" Načal James.
"… úžasné!" Dořekla jsem za něj.
"Přesně!"
"A ani nás nikdo nenachytal," dodala jsem a pro jistotu se rozhlédla. Nikde nikdo. Super! "Miluju tě, Jamesi," řekla jsem a vášnivě ho políbila.

"Já tebe taky, Gaby."

14. kapitola Předsvatební plány (1/3)

3. december 2013 at 18:00 | Katherine |  Pach smrti
Probudit se a jako první zahlédnout ten nádherný snubák, byl nepopsatelný pocit. Takhle čilá jsem se po ránu ještě nikdy necítila. Otočila jsem hlavu napravo. James ještě spal. Vypadal spokojeně. Venku už se rozednívalo. Nechtěla jsem ho probudit, a tak jsem na sebe jenom hodila hotelový župan, oblékla si domácí ponožky a potichu vyklouzla z našeho apartmá, scupitala dolů po schodech a sedla jsem si do hotelové restaurace. Ostatní hosté po mně podivně pokukovali.
"Dobré ráno, slečno, co si dáte?" Zeptal se mě spokojeně vypadající číšník.
"Dám si jeden croissant s čokoládou a Latté Machiato, prosím. Na účet našeho pokoje číslo 209." Číšník si zaznamenal objednávku a odešel.
Počkala jsem, až se vrátí s čerstvou, voňavou snídaní. "Prosím Vás, mohl byste zařídit, aby mi stejnou snídani připravili tak za deset minut na tácek? Chtěla bych překvapit svého snoubence." Číšník přikývnul. Myslím, že jsem nikdy nebyla šťastnější.