November 2013

"Žádej náhradu autorských práv!"

28. november 2013 at 10:53 | Katherine |  Info
Včera mi na Twitteru přistála interakce od jednoho z mých followerů, konkrétně Ondry Plevy (@vafle). A vypadala takto:


Pokud můj blog čtete pravidelně, tak jistě víte, že Pach smrti je název jedné z mých povídek. A nejen to, je to totiž právě ta poslední, rozepsaná a v mých očích do jisté míry nejoblíbenější.
Nejsem naivní, takže samozřejmě tento článek neslouží k tomu, abych lobbovala za nějaká svá autorská práva, ale spíše pro zajímavost. Stejně mě už při vymýšlení názvu povídky napadlo, že tak jednoho dne někdo možná pojmenuje svou knihu a že bude určitě jiná, než to, co píšu já. Jen by mě nenapadlo, že ji tak pojmenuje právě Češka... No, to je jedno.
Každopádně, víte, že bych si tu knížku jen tak ze zajímavosti snad i přečetla?

Tak a nakonec bych snad ještě mohla dodat něco jako poděkování, ne?
Ráda bych tedy poděkovala Ondrovi, že mi tuto reklamu na tramvaji vyfotil a poslal. Nezapomněl dodat, že se při jejím focení málem nechal přejet, takže si toho musím cenit, i kdybych stokrát nechtěla! Každopádně je to velmi zajímavé a jsem ráda, že o tom vím. A že mám followery, kteří si na mě vzpomenou i mimo Twitter. Takže, ještě jednou - děkuji! :-)

Love ♥
Katherine

Návštěvnost / Attendance (11. - 24. 11. 2013)

28. november 2013 at 10:33 | Katherine |  Attendance
11. - 17. 11. 2013:

Pondělí/Monday: 10
Úterý/Tuesday: 12
Středa/ Wednesday: 9
Čtvrtek/ Thursday: 4
Pátek/Friday: 5
Sobota/Saturday: 7
Neděle/Sunday: 12

Celkem/Whole week: 59


18. - 24. 11. 2013:

Pondělí/Monday: 8
Úterý/Tuesday: 10
Středa/ Wednesday: 4
Čtvrtek/ Thursday: 7
Pátek/Friday: 5
Sobota/Saturday: 14
Neděle/Sunday: 15

Celkem/Whole week: 63

Děkuji a omlouvám se, že vás v poslední době tak zanedbávám. Začala jsem chodit na praxi a děsně mě to vyčerpává. Takže když zrovna nejsem v nemocnici, tak obvykle spím. / Thank you and I apologize fo negligenting this blog (plus you). I started my practical training which makes me incredibly exhausted. So when I am not at hospital, I usually sleep.

13. kapitola Na útěku (4/4)

26. november 2013 at 22:00 | Katherine |  Pach smrti
"Blázníš?!" Dostala jsem ze sebe a chytla se za hrudník jako by mi to mohlo pomoct. "Vzala bych si tě klidně hned teď a tady!" James si s úlevou oddechl, objal mě a políbil jako kdyby to mělo být naposled. Odtrhla jsem se od něj. "Ale mám podmínku."
"Máš ji…" Zamyslel se. "Hele, ne že to zase bude něco jako tenkrát s tím striptýzem." Klenotnice za dveřmi nervózně přešlapovala.
Musela jsem se smát. To prostě jinak nešlo. "Chci malou svatbu v džínách." Prodavačka se plácla dlaní do čela a už se nevydržela nesmát. James si jí všiml a pustil mě.
Prodavačka vylezla zpoza svého úkrytu. "Promiňte, nedalo se neslyšet. Blahopřeji k zasnoubení." Tak zoufale se snažila udržet si svou profesionalitu! Bylo to vtipné.
"Máš to mít, ty moje holko bláznivá," zašeptal mi do ucha zatímco čekal až se provede transakce a jemně mi stisknul zadek. Trochu mě to překvapilo.
Do hotelu jsme šli ruku v ruce. Šli jsme docela rychle. Byli jsme natěšení, až oslavíme naše zasnoubení. Nikdy mi nedošlo, že jízda výtahem, natož do druhého patra, může být tak dlouhá. Nervózně jsem poskakovala a když se konečně otevřely dveře, vyletěla jsem z nich jako namydlený blesk.

13. kapitola Na útěku (3/4)

19. november 2013 at 18:00 | Katherine |  Pach smrti
O půl hodiny později jsme stáli před nákupním centrem. Měl pravdu - bylo to kousek a procházka nám rozhodně neuškodila. Já jsem stihla vychladnout a už jsem se na Jamese ani trošku nezlobila.
"Jé, Jamesi, támhle je stánek s kávou. Já bych jednu moc chtěla, prosím, prosím, prosím," škemrala jsem tak, jako malé dítě o cukrovou vatu.
"A jaké si dáš?"
"Latté Machiato s jedním třtinovým cukrem, prosím," objednala jsem si u svého přítele a když se s kávou vrátil, zmizely i poslední mráčky. Sedli jsme si na lavičku a v klidu dopili.
Začínala mi být zima. Přece jenom byl podzim. Zvedla jsem se z lavičky a nechala Jamese, ať mě vede. K mému obrovskému překvapení jsme zamířili rovnou do klenotnictví.
"Co tady děláme?" Zeptala jsem se podezřívavě. Víte, ono to nepůsobí moc dobře, když do klenotnictví vrazí problémová holka s chlapem s bouchačkou u pasu.
"Jen ti chci koupit něco pěkného," odpověděl zcela nevinným hlasem. James zamířil rovnou k pultu. Prodavačka zpozorněla. "Té pistole se nemusíte bát," uklidňoval ji a sáhl si do bundy pro odznak. Ukázal ho prodavačce a dodal: "Jsem detektiv, ne lupič." Musela jsem se pousmát.
"Ach tak," vydechla prodavačka úlevou. "Čím Vám mohu posloužit?"
"Rád bych koupil své přítelkyni nějaký pěkný prstýnek."
"Vy tady nejste služebně?" Zeptala se prodavačka překvapeně, ale i tak vytáhla vystavené prsteny a položila je na vitrínku.
"No, evidentně ne, jen jsem Vás chtěl ujistit, že se mě nemusíte bát," řekl, jednou rukou mě objal a pousmál se. Hele, ten úsměv patří mně!
"Tak dobrá, můžu Vám nabídnout prsteny ze stříbra, zlata, čí bílého zlata. Co by se Vám líbilo?" Obrátila se na mě.
"Buď bílé zlato nebo stříbro," odpověděla jsem. "Klasické zlato moc nemusím," vysvětlila jsem jí.
Výběr mi netrval příliš dlouho. Mé srdce jednoznačně toužilo po nádherném prstýnku z bílého zlata, který ve zvlněných koncích ukrýval překrásný třpytivý safír. Byl mi ale trochu velký, takže jsem musela chvilku počkat, než mi ho klenotnice upravila.

Zatímco jej upravovala, James se ke mně otočil. Celá ta situace mě znervózňovala. "Gaby, až to všechno skončí, vezmeš si mě?" Vysoukal ze sebe nakonec rozpačitě. Srdce se mi rozbušilo jako po pěti kávách.

Laskavý dotek

16. november 2013 at 21:23 | Katherine |  Filmové recenze
Originální název: The Client List
Rok: 2010
Délka: 85 minut
Režisér: Eric Laneuville

Oficiální popis filmu: Její manžel se zranil a nemůže chodit do práce. Rodině hrozí, že je vyhodí na ulici, a tak je bývalá královna krásy nucena nastoupit do masážního salónu. Jenže brzy zjišťuje, že její klienti čekají více než jen proklepání zad...
Tento příběh o jedné královně krásy (Jennifer Love Hewitt) se odehrává v malém texaském městečku. Kráska je však nyní už vdaná matka tří dětí, jejíž manžel kvůli zranění nemůže pracovat a hrozí jim, že je vystěhují na ulici. Bývalá královna je přesvědčena, že nikdo tak krásný jako ona si nezaslouží být chudý, a tak přijme nabídku pracovat v masážním salónu. Jenže brzy zjišťuje, že její klienti čekají více než jen proklepání zad... 1

Návštěvnost / Attendance (4. - 10. 11. 2013)

16. november 2013 at 20:44 | Katherine |  Attendance
Pondělí/Monday: 13
Úterý/Tuesday: 9
Středa/ Wednesday: 11
Čtvrtek/ Thursday: 13
Pátek/Friday: 5
Sobota/Saturday: 4
Neděle/Sunday: 27

Celkem/Whole week: 82


Teda! Děkuji moc, udělali jste mi velkou radost, hlavně nedělí. :-) / Wow! Thank you very much, especially for Sunday. You made my day. :-)

13. kapitola Na útěku (2/4)

12. november 2013 at 22:00 | Katherine |  Pach smrti
Vybalování věcí a jejich ukládání do skříně v luxusním hotelu byla činnost, o které jsem si dřív mohla nechat jen zdát. Byl to příjemný pocit, i když na druhou stranu, u Jamese se mi líbilo víc. Mělo to své kouzlo.
"Gaby, je tady jídlo!" Zavolal mě James. Odebrala jsem se směrem k jídelnímu stolu. Usedli jsme za něj a dali se do jídla. James se nejspíš nechal inspirovat a objednal si to samé, co já. Ukázalo se, že naše volba byla správná. Salát byl skvělý.
"Co takhle výlet do města?" Navrhnul James. "Slyšel jsem, že tady mají skvělé nákupní centrum." Trochu to se mnou škublo. Vzpomněla jsem si na příhodu s Dickem. Trápila mě představa, že by se to mohlo opakovat.
"Aha, no jasně, proč ne. Ale pokud by ti to nevadilo, ráda bych se napřed osprchovala. Jsem po té cestě celá upocená."
"Sprcha zní skvěle. Asi se vtěrnu," reagoval tím svým roztomile sexy způsobem. Nic jsem proti tomu nenamítala, ačkoliv já se doopravdy chtěla jen osprchovat.
Rychlostí blesku jsem ze sebe strhla upocené oblečení a vstoupila do nejprostornějšího sprchového koutu, jaký jsem kdy viděla. Byla mi docela zima, takže jsem na sebe nechala téct horkou vodu.

Lenobiin slib

10. november 2013 at 14:47 | Katherine |  Knižní recenze
Originální název: LENOBIA'S VOW
Autorky: P. C. Cast & Kristin Cast
Překlad: Jana Kunová
Rok vydání: 2012
Počet stran: 136
Ilustrace: Kim Doner

Oficiální popis: Druhá novela ze světa Školy noci přibližuje pohnutý osud Zoeyiny oblíbené učitelky, instruktorky jezdectví, která kdysi dávno byla jen obyčejnou dívkou...1
Francie, únor 1788. Lenobia Whitehallová je sice dcerou francouzského barona, ale jako nemanželské dítě může jen z milosrdenství sloužit v kuchyni jeho zámku. Její matka s obavami pozoruje, jak krásnou šestnáctiletou dívku okukují muži, kteří v ní vidí pouze snadnou kořist a hračku, již budou moci beztrestně odhodit, až je omrzí. Proto když se naskytne možnost, jak Lenobii přece jen zajistit lepší a důstojnější život, bez váhání se jí chopí. Dívka vyplouvá na dalekou, nebezpečnou cestu do Nového světa a ví, že svou milovanou matku už víckrát nespatří. Na lodi však nachází něco, co její smutek dokáže rozptýlit - koně a mladého muže, který se o ně stará. Snad by její budoucnost přece jen mohla být naplněna štěstím a láskou - nebýt zla z její minulosti, se kterým se bude muset utkat.1

Návštěvnost / Attendance (28. 10. - 3. 11. 2013)

10. november 2013 at 13:48 | Katherine |  Attendance
Pondělí/Monday: 7
Úterý/Tuesday: 13
Středa/ Wednesday: 12
Čtvrtek/ Thursday: 13
Pátek/Friday: 8
Sobota/Saturday: 13
Neděle/Sunday: 20

Celkem/Whole week: 86

Děkuji moc, hlavně za neděli!/Thank you, very much, especially for Sunday!



13. kapitola Na útěku (1/4)

5. november 2013 at 18:00 | Katherine |  Pach smrti
Když James zastavil u motelu, byla už tma. Nechtěla jsem, aby to zašlo tak daleko. Tohle nebyl život pro mě.
"Omlouvám se," řekla jsem s lítostí v hlase. "Bože, Jamesi, tak strašně moc se ti omlouvám." Mé oči zaplavily slzy.
"Gaby," promluvil na mě. "No tak, Gaby, podívej se na mě," řekl a naléhavě vzal můj obličej do svých dlaní. Zadíval se mi do očí. "Ty se nemáš za co omlouvat. My tohle zvládnem, ale musíme být silní a na to se musíme vyspat, dobře?" Přikývla jsem.
"Co se to se mnou děje?" Pokračovala jsem. "Před týdnem bych tohle brala jako obrovské dobrodružství, ale teď? Nechci takhle žít, Jamesi," postěžovala jsem si. A ne, nebrečela jsem.
"Už skoro nevidím. Pojď, ubytujeme se v tomhle motelu," navrhnul. "Musíme se vyspat."
Oba jsme byli na smrt unaveni. Ani jsem nevěděla, kde jsme byli. Jediné, co jsem potřebovala, byl spánek. My oba.