2. kapitola Únos

22. march 2012 at 19:00 | Katherine |  (Ne)zavírej oči
Thomas to Karin neudělal, aby jí ublížil. Udělal to proto, že potřeboval proniknout do její mysli. Proč? To se měla Karin už brzy dovědět.


Thomas zanechal šokovanou Karin v kabince na dámských záchodech v klubu a pak vystřelil jako namydlený blesk do tichých nočních ulic. Rozhlédl se okolo a když zjistil, že kolem nikdo není, tak se usmál, prohnul se v zádech, vzduch kolem něj zavířil a jeho lidská slupka se roztrhala na kusy. Místo sexy mladíka teď na ulici stála ještě více sexy dívka. Tělo měla ve tvaru přesýpacích hodin, na sobě měla oblečené korzetové šaty černočervené barvy. Její líčení se skládalo z černých kouřových stínů a rudé rtěnky. Na zádech měla nádherná křídla, která perfektně ladila s šaty, ve kterých byla oblečená. Prohlédla se a pak se vznesla na noční oblohu.
Nebe, nebo lépe řečeno noční obloha se za ní zavřela. Doletěla do hradu, který by se perfektně hodil do hororu. Měl dvě věže spojené další částí budovy, celý hrad byl obehnán kovovým plotem s ostrými zakončeními a velkou branou, která se před ní otevřela. Šla po kamenném chodníku okolo hřbitova významných upírů a jiných nadpřirozených bytostí. Ti méně významní trávili svůj věčný odpočinek vzadu, za hradem. Bylo to rozsáhlé území. Existovalo už stovky let a přesto bylo stále úchvatné. Bylo tam pár stromů, ale neustále byly holé a byly velmi staré. Na tohle odlehlé místo se nedostal žádný člověk, který se následně nestal nadpřirozenou bytostí.
Vešla vstupní bránou do hradu a její vysoké podpatky přitom klapaly po kamenné podlaze. Prošla několika hrůzně vypadajícími chodbami a pak došla do sálu její královny.
Královna na sobě měla černé šaty a černý plášť s typickým límcem, který jí odstupoval od hlavy a jakmile ji zahlédla, postavila se a autoritativním hlasem na ni promluvila: "Co jsi zjistila, Cassandro?"
Cassandra přistoupila blíž dokud nebyla těsně pod schody královnina trůnu. "Vaše Výsosti, pronikla jsem do její mysli. Je připravená."
Královna byla zjevně velmi potěšena, a tak se opět uvelebila ve svém trůnu. "Skvěle. Náš plán může začít. Povstaň, Cassandro," řekla a opět přistoupila až k ní. Odhrnula její dlouhé černé vlasy na stranu. "Svůj úkol jsi splnila na jedničku. Zítra mi Karin přivedeš, ale za dobrého vědomí. Nesmí spát. Bude tady do půlnoci, je ti to jasné? Unes ji!"
"Ano, má královno," odpověděla Cassandra.
Královna se sklonila až k jejímu uchu a pošeptala jí: "Jsem ráda, že si rozumíme." Pak si nastavila její hlavu tak, aby měla perfektní přístup k její tepně, zakousla se a pochutnávala si na její krvi. Potom se na ni podívala a spokojeně řekla: "Děkuji ti za spolupráci, teď si jdi odpočinout."

Pořád jsem nebyla schopná pochopit, proč je na mě Gaby naštvaná, a tak jsem se jí rozhodla zeptat. Dočkala jsem se pohrdavého odfrknutí a teprve po chvíli naléhání mi to prozradila: "Jsi děvka! Zničila jsi moji oslavu a ještě navíc děláš hloupou, jakože nevíš, co jsi provedla!"
Už se chystala k odchodu, ale já ji chytila za rameno a otočila ji; nechtěla jsem se jen tak vzdát. "Co to má znamenat? Chceš mi snad naznačit, že jsem zničila tvou oslavu tím, že jsem nepřišla?" Vrhla jsem na ni nechápavý pohled.
"Seš ubohá." S těmito slovy se obrátila na podpatku a odešla. Stála jsem tam jako opařená čajem, dívala se za ní a absolutně nebyla schopná pochopit, co jsem provedla. Nakonec jsem usoudila, že si Gaby zase šlehla a měla halucinace. Co to bylo tentokrát? LSD nebo houbičky? Chtěla jsem ji nechat vychladnout a pak se s ní zase normálně začít bavit.
S poněkud těžkým srdcem jsem odešla domů. I když jsem si slíbila, že to nechám být, nešlo to. Pořád jsem z toho měla špatný pocit jako bych opravdu něco udělala, i když jsem nemohla pochopit, co to bylo.
Náladu mi spravil fakt, že už zítřejší noc bude magická - měsíc bude v úplňku - nádhera! S klidným srdcem jsem se osprchovala, oblékla si noční košili bílé barvy, která mi sahala nad kotníky, a ulehla do postele. Bylo jedenáct hodin.
Už jsem skoro spala, když jsem zaslechla, jak vítr vyrazil okno. Naštvaně jsem se podívala na strop na laserové hodiny. Bylo přesně 23:23. Přistoupila jsem k oknu, abych ho zavřela, ale bylo nějak zaseknuté a nešlo zavřít. Sklonila jsem se, abych popadla dech, když vtom kdosi popadl mě. Vykřikla jsem, ale můj výkřik zazněl do ticha, nočního, chladného ticha.
Otevřela jsem oči. Někdo mi držel rukou pusu, takže jsem nemohla křičet. Stejně by mi to k ničemu nebylo, protože jsem byla ve vzduchu. No fakt! Letěla jsem na naším městem. Kolem pasu mě objímaly něčí paže. Noc byla chladná a já na sobě měla jen tu noční košili. Navíc jsem byla tak vysoko nad zemí, že mi nezbývalo než se prostě nechat držet a doufat, že mě ty ruce nepustí. Nemohla jsem se ani zeptat, kdo je ta osoba, protože mi zakrývala rukou ústa.
Vtom mi došlo, že už mám ústa volná, protože mě objímaly dvě paže. Asi to byl jen můj pocit, ale já opravdu cítila, že mám zacpaná ústa! Uvolnila jsem se a snažila se dýchat uvolněně. Najednou jako by ta ruka z mých úst zmizela. "Budeš už spolupracovat?" Zeptal se mě dívčí hlas.
"A co mi zbývá? Mám se ti vysmeknout a zabít se dopadem na zem?" pronesla jsem provokativně. Jakmile jsem to dořekla, dívka mě pustila. Vykřikla jsem.
Padala jsem asi padesát metrů, když mě opět chytila, začala se smát ďábelským smíchem. "To bych neriskovala, být na tvém místě."
Raději jsem se vzdala sarkasmu a zeptala se normálním hlasem: "Kam to… letíme?"
"To se již brzy dovíš. Za chvilku tam budeme." Super. Takže teď jako nemám právo vědět, co se mnou bude? Kladla jsem si v duchu tuto otázku. "Samozřejmě že máš právo vědět, co s tebou bude, ale není v mé kompetenci to říct. Za chvíli ti to bude vysvětleno. Trénuj trpělivost, bude se ti to hodit. A než se stihneš zeptat nebo jen na to pomyslet - ano, umím ti číst myšlenky."
Cítila jsem nesmírný údiv, ale nejen proto, že tato bytost dovedla číst mé myšlenky, ale také proto, že došlo k jistému dramatickému zvratu - oblohu pokryly černošedé bouřkové mraky a začalo se blýskat.
O pár vteřin později mi došlo, že to mělo spíš praktickou stránku věci. Dva blesky protly noční oblohu a vytvořily něco jako portál, kterým jsem proletěly. "To bylo… prostě úchvatné!" vyřkla jsem než jsem tomu stihla zabránit, ale pro tu dívku to zřejmě byla denní záležitost, protože na můj údiv reagovala povzdechnutím.
Snesly jsme se na (zem?). před námi byl obrovský hrad, který vypadal jako z nějakého hororu o Drákulovi a před ním byl hřbitov. Pustila mě, ale pořád mě držela za ruku. Druhou rukou zatlačila na bránu a tím ji otevřela. Prohlédla jsem si ji. Na sobě měla korzetové šaty, které jí spadaly až na zem a byla bosa. Ze zad jí vystupovaly černé křídla. Byla úchvatná.
Táhla mě přes hřbitov po studené kamenné zemi směrem ke kovovým dveřím hradu. Měla bych být vyděšená k smrti, ale já jsem se vůbec nebála. Prostě jsem ji nechala mě táhnout s sebou. "Už nemám čas a ty jdeš moc pomalu. Vlez mi na záda a zavři oči."
Poslechla jsem ji. Ucítila jsem ve vlasech vítr. "Už můžeš slézt," řekla mi o dvě vteřiny později. Otevřela jsem oči a slezla z jejích zad. Byla jsem ve velkém sále. Podlaha zde byla také kamenná. Byl tam trůn, na kterém seděla nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděla. Na sobě měla černé šaty a černý plášť.
Žena vstala z trůnu a než jsem stihla mrknout, stála před tou, která mě sem dotáhla. "Děkuji ti, Cassandro, svůj úkol jsi splnila. Můžeš jít." Cassandra neváhala ani zlomek vteřiny a vytratila se, žena v černém plášti se obrátila na mě. "Vítej v mém království. Jmenuji se Ádí a jsem zdejší královna." Zůstala jsem na ni tupě zírat. "Víš, já tohle vydržím dělat hodně dlouho, ale ty ne, takže co kdybys toho nechala a začala se vyptávat jako každá normální dívka, kterou právě unesli?"
Neměla jsem odvahu jí odporovat. "Proč jsem tady?"
"Protože jsi jedinečná."
"Jsem jen člověk."
"Ne, nejsi." Podala mi ruku. No tak, neboj se. Pojď se mnou. Ukážu ti, co jsi zač." neochotně jsem jí podala svou ruku. Dovlékla mě na nádvoří ke studně. "Podívej se na hladinu," řekla a dotkla se vody rukou. Začaly se na ní tvořit obrazy.
"Zvuk to nemá, takže ti to budu tlumočit," nabídla se. Přikývla jsem. Ve studni jsem viděla své rodiče za mlada. Seděli u stolu naproti muže v bílém plášti. "Ten doktor jim právě oznámil, že tvůj otec je neplodný a tudíž není možné početí přirozenou cestou. Nic neříkej a sleduj dál."
Obraz se změnil. Viděla jsem své rodiče v jejich posteli. Najednou se rozletělo okno a do pokoje vletěl muž s křídly. Oba vykřikli. Otec se s ním chtěl prát, ale on jej omráčil, vrhnul se na mou matku a znásilnil ji. Zacpal jí rukou ústa, takže nemohla ani křičet. "Proboha! To je Thomas!" vykřikla jsem.
Obraz se změnil. Thomas vyletěl z okna a proměnil se v Cassandru. "Sleduj dál," řekla mi královna.
Další změna. Viděla jsem svou matku s těhotenským břichem. Jela do porodnice. Měla komplikovaný porod při kterém málem vykrvácela. "Pojmenujte ji Karin," řekla a pak upadla do bezvědomí. Obraz zmizel. Královna tlumočila mou matku tak věrohodně a to se mi vůbec nelíbilo. "Jsi dcera incuba," oznámila mi.
"Co to pro mě znamená?"
"Jsi jediná dcera incuba a člověka zároveň. Nikdo takový neexistuje."
"A to mi oznamujete proč, královno?"
"Ty jediná v mém království mi můžeš tykat a oslovovat mě křestním jménem. Mám s tebou velké plány." Chytila mě za ruku. "Pojď se mnou."
"Moment! Jak vím, kdo je Thomas?"
"Už několik let jsi náměsíčná," odpověděla mi a vysvětlila mi, co se dělo minulou noc. V kombinaci s tím, co se před osmnácti lety stalo mé matce, se mi chtělo zvracet. A určitě bych zvracela, kdybych nebyla lačná.
"A já nejsem těhotná?" zeptala jsem se.
"Ne, Cassandra tak pouze získala přímý vstup do tvé mysli."
"Takže jsem minulou noc prožila incestní sex a ani o tom nevím?" řekla jsem znechuceně. To by bylo zvratek!
"To, co je pro lidi zakázané ovoce, je náš denní chleba - přirozené a normální."
"A co teď bude se mnou?"
"Z tebe se stane succubus, ale musíš si pořádně máknout, Victorie."
"Jmenuju se Karin."
"Už ne."
"A co se mnou budeš dělat, Ádí?"
"To ze zavčas dozvíš," odpověděla mi, chytila mě kolem pasu a odvedla mě zpět do hradu.

Vysvětlivky cizích pojmů zde
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama