September 2011

Zoonpoliticon

29. september 2011 at 17:41 | Katherine |  Mé postoje
Docela dlouho jsem přemýšlela o tom, co bych mohla napsat k TT: Společnost a nápady byly, ale za moc nestály. Potom jsem si vzpomněla na první ročník střední školy, když jsme brali sociologii a na jedno slovíčko, které se mi tenkrát moc zalíbilo: Zoonpoliticon alias tvor společenský. Každý člověk je údajně zoonpoliticon, ale nejsem si tak úplně jistá tím, že v tomhle ohledu můžeme lidi házat do jednoho pytle.

18. kapitola Porod

21. september 2011 at 17:00 | Katherine |  Nový začátek
Poté, co jsem byla poprvé nakoupit své holčičce nějaké vybavení, jsem se opravdu mimořádně těšila až se narodí a zároveň jsem si užívala každou minutu, kdy jsem ještě byla těhotná. Elisabeth striktně zakázala, abych se odteď vzdalovala z domu a věci z mého nemocničního pokoje byly přesunuty na půdu, zdi natřené lila barvou a na podlaze byla plovoučka. Tohle překvapení na mě čekalo, když jsem se druhého ledna vrátila z vycházky.

Oblíbená bytost???

17. september 2011 at 10:17 | Katherine |  Ankety
Zatím jste se v příbězích, které jsem napsala mohli seznámit s několika bytostmi. Má otázka do dnešní ankety je, která z nich vás zaujala nejvíc. Prosím, hlasujte níže.

17. kapitola Probuzení

14. september 2011 at 16:45 | Katherine |  Nový začátek
"Katherine? Slyšíš mě? To jsem já, Claire Rutherfordová." Promluvila na mě. Co se děje? Pomalu si začínám uvědomovat své tělo. Hlava a v ní tupá bolest, cítím se jako pytlem praštěná. Krk pálící žízní, ale ne žízní po krvi, ale po obyčejné vodě. Ruce a nohy zcela malátné, trup zdvíhající se v dechu, který neřídím já. Pípání elektrokardiografu, a břicho - velké, ale ne jako po dobrém a vydatném obědě, větší, co je to se mnou? Otevírám oči. Nejde to, víčka jsou líná, musím je otevírat pomalu, ještě pomaleji. Dívám se na strop, je polepený ultrazvukovými fotkami dítěte.

16. kapitola Claire

7. september 2011 at 15:00 | Katherine |  Nový začátek
"Ahoj, Lauren. Můžeš jít, vystřídám tě. Jenom, prosím, jdi do Charleyina pokoje. Chce s tebou mluvit. Týká se to Anabell. Elisabeth je tam s ní."
"Díky, Ethén. Drž se, Katherine," rozloučila se s ní Lauren.
"Ahoj, Katherine. Teď tu na chvíli budeš mít mě. Pokud nás slyšíš, určitě jsi zaslechla, jak se bavím s Lauren o Anabell a určitě tě zajímá, co se s ní děje. Byla jsem zrovna s Charley, takže mám přesné a čerstvé informace. Možná se něco změní, ale zatím ti řeknu to, co vím.