5. kapitola Na plánování není čas

30. january 2011 at 16:40 | Katherine |  Upírka Katherine
    "Poslyš Elisabeth, máme menší problém. Proč, to ti vysvětlím cestou, ale musíme odjet. Ve zkratce ti vysvětlím o co jde. Hned teď si zabal věci nejnutnější potřeby. Hygienické potřeby, oblečení, peníze a pas. Neber si s sebou nic, čím bys mohla komunikovat se svou rodinou, kolegy, přáteli, s nikým. Nalož to na zadní sedadla mého auta. Počkám tam na tebe, protože já budu sbalená za minutu. Cestou ti vysvětlím další postup," mluvila jsem nekompromisně. "Knihy sbalím já, aby ses při cestě mohla seznámit s naším světem," dodala jsem.
  

     Neměla jsem čas a navíc jsem měla opravdu velký strach. Sice by mi těžko mohl nějaký člověk jen tak ublížit, ale stejně. Nevěděla jsem do jaké země bych se měla uchýlit. Vlastně jsem ani pořádně neznala státy Evropy. Ale vzpomněla jsem si na svou matku. Byla Češka. Když jsem byla malá, mluvila na mě potají doma česky a oslovovala mě Kateřino, když jsem něco provedla. Pokud vím, nikde nebyly žádné záznamy o našem českém původu. To je ono! Musím do Česka!Cestou se stavím v našem domečku. Pamatuji si, že mi matka říkala, že v tajné skrýši ve zdi jsou mapy.
      Dům byl prázdný. Na dveřích byl vzkaz, který byl očividně napsaný Peterovým rukopisem. Stálo tam něco o návštěvě příbuzných. Ten lhář! Mapy jsem našla rychle. Byly napsané česky, takže by Angličané měli problém se v něm vyznat, ale pro mě to problém nebyl. Rychle jsem si našla vhodnou cestičku a vydala se na cestu.

     Bouchnutí dveří mě vytrhlo z úvah. Ihned jsem nastartovala motor a odjela vysokou rychlostí, která ani omylem nebyla ve městě povolená. "Teď pojedeme do nemocnice. Mám na předním sedadle spoustu tašek. Vezmi je. Budeme je potřebovat. Zavedeš nás do krevního centra. O tvé kolegy se nestarej, ovlivním je," sotva jsem to dořekla, dojely jsme k nemocnici. Jak já zbožňuji své rychlé terénní autíčko nádherné černé barvy.
       Ještě štěstí, že Elisabeth zná ty katakomby, které má jejich nemocnice. Neumím si představit, co by se stalo, kdyby nás někdo viděl, jak přicházíme do nemocnice s prázdnou a odcházíme s plnými taškami a to dokonce na dvakrát. Krevní zásoby jim chybět nebudou. Mají tam krve dost. Elisabeth je stejně jako já B+, takže akorát zjistí, že mají menší nedostatek 0-, 0+, B- a B+. Těch tam stejně bylo nejvíc, tak  co. Naplnily jsme kufr od auta krevními konzervami, já jsem si jednu B+ vzala do ruky a vyjely jsme.
        "Cestou se stavíme ještě do několika nemocnic, abychom zaplnily kufr krevními konzervami. Neměl by to být problém, ale musím nechat zapnutou klimatizaci. Vím, že jsi otužilá, ale tady to za chvíli bude jako v ledničce, tak se raději obleč," za chvíli jsme dorazily do další nemocnice a naše akce se opakovala. Takto jsme okradly asi čtyři nemocnice a jely jsme dál. Cestou jsme se zastavily v restauraci na poněkud pozdní večeři.
         
          Do Česka jsem dorazila za necelé dva dny. Vlastně dvě noci. Dny jsem trávila vždy v nějaké stinné uličce, protože Slunce mě pálilo. Opravdu nutně jsem potřebovala zjistit, co se proti tomu dá dělat, takže jsem každý den ve stinné uličce trávila tím, že jsem si četla v Peterových zápiscích, ale trvalo mi ještě hodně dlouho než jsem na to přišla.
           Náš rodný dům jsem našla snadno. Jednak podle značky na mapě, jednak podle vyprávění. Dům ale nebyl prázdný. Bydlela v něm postarší žena. Zaklepala jsem a sotva mi ta žena otevřela, stalo se něco neuvěřitelného. Objala mě a nadšeně řekla: "Ahoj Katko, má vnučko!" Byla jsem překvapená a nevěděla jsem, co mám dělat. Anglickým přízvukem jsem jí opětovala pozdrav.
             Babička nebyla podezřívavá ohledně hodiny mého příchodu, dokud nezačalo svítat a ona mě nepozvala, abych s ní obešla své sousedky, kterým se chtěla pochlubit svou nalezenou vnučkou. Bylo jí divné, proč se mi nechce, ale ze začátku to brala jako pouhou cestovní horečku a nesmělost. Dokud mě nepřistihla, jak se v noci kradu ven.
              "Kam to jdeš? Proč teď v noci? Nikdy nevíš, co se venku skrývá za havěť," ani to nestihla doříct a už jsem byla u ní:"Myslíš takovou havěť?" Vycenila jsem na ni zuby a mé oči se podlily krví.
               "Panenko Maria, ty jsi..."
               "...upírka, babičko, upírka. Teď mě asi zatratíš, já to chápu, ale jsem v tomto oboru nová a nechci ti ublížit, prosím, pověz mi, že mi odpouštíš?"

            "Pověz mi, jaký je tvůj plán, Katherine?"
            "Musíme odjet do Španělska, konkrétně do Santa Pau. Můj mentor Peter potřebuje, abych tam dorazila. Sedm hodin už uběhlo. Já mám taky žízeň. zastavím na kraji vozovky a dáme si trochu krve."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Charley tvé SB Charley tvé SB | Web | 31. january 2011 at 6:18 | React

Hele mě to trochu připadá jako příběh na nás 2...XD

2 Katherine Katherine | Web | 1. february 2011 at 20:57 | React

Nene... :P

3 Charley tvé SB Charley tvé SB | Web | 3. february 2011 at 19:36 | React

jojo.....hele já vidím do budoucna....říkám že v tom příběhu budu i "já......XD... to neumíš co?????

4 Katherine Katherine | Web | 3. february 2011 at 21:24 | React

Bohužel ne...

5 Ange de la musique (Christine) Ange de la musique (Christine) | Web | 27. august 2012 at 13:32 | React

Tak to musel být pro babičku velký šok. :D

6 Katherine Katherine | Email | Web | 27. august 2012 at 15:50 | React

[5]: Nepochybně!

7 skoroarchitekt skoroarchitekt | 15. september 2013 at 8:23 | React

Uplne jsem si predstavil Babicku od Nemcove :-D chudak babicka :-)

8 Katherine Katherine | Email | Web | 15. september 2013 at 11:38 | React

[7]: Přesně na to jsem myslela, když jsem to psala! :D :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama