Epilog

28. october 2014 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
Cítila jsem své tělo. Ležela jsem na studeném kameni. Sakra, nevyšlo mi to, pomyslela jsem si. Byla jsem přesvědčená o tom, že stále ležím na jejím hrobě. Vtom mi došlo, že nic necítím. Myslím bolest. Přece, kdybych se netrefila do srdce, cítila bych , že mám propíchnutou plíci, nebo něco takového, ale já jsem žádnou bolest necítila! Vlastně jsem po fyzické stránce necítila vůbec nic.
Rychle jsem se pokusila zvednout, ale můj pokus skončil zavěšením ve vzduchu o kovové otěže, po levé straně kamene. Konečně jsem otevřela oči, abych zjistila, co se děje. Uviděla jsem trávu. Byla to nejzelenější tráva, jakou jsem kdy spatřila. Ten kámen, který jsem považovala za její hrob byl něco jako stůl. Svým vzhledem mi připomínal obětní stůl. Byl celý pokrytý vrstvou zeleného mechu. Vyškrábala jsem se zpátky nahoru a lehla jsem si na záda. Napjatě jsem čekala, co přijde dál.
Nade mnou byly zelené koruny stromů, kterými sem tam prosvitlo sluníčko. K mým uším dolehl zpěv ptáků, který zněl jako nějaký sen. Vzduch byl příjemně chladivý a vlhký. Zavřela jsem oči a vnímala pouze tu mírumilovnou atmosféru. Bylo to tak nádherné.
 

22. kapitola Pohřeb (2/2)

21. october 2014 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
Když mě propustili, veškerá naděje, že bych našla ono místo byla dávno pryč. Stejně jako naděje, že bych se ještě někdy mohla dát do kupy. Před ostatními jsem předstírala, že jsem v pořádku, ale jakmile se za mnou zavřely dveře mého bytu, rozbrečela jsem se. Drogy jsem už nebrala. Po třech týdnech v izolaci od okolního světa mi připadalo zbytečné se k nim zase vracet. To ale bylo to jediné, k čemu celá moje hospitalizace byla dobrá.
Pár dní po propuštění z nemocnice jsem se vydala na návštěvu k matce a tetě domů. Poprosila jsem je o urnu. Nesnesla jsem, že by mé dítě strávilo ještě jeden den v té nechutné plastové popelnici. Co to do těch pohřebáků vjelo, že teď sypou popel do takových ohavností?! Rozčilovalo mě to. Ptaly se mě, jestli chci, aby šly se mnou, ale řekla jsem jim, že si přeju udělat to sama. A stejně tak si přeju, aby místo, kde prach rozptýlím, zůstalo tajné.
Urnu jsem vložila do kabelky. Vešla jsem do areálu nemocnice a vyhledala v parčíku to místo se starými lavičkami. To místo jsem si vybrala. Sedla jsem si na jednu z nich a tiše promlouvala ke své dceři.

22. kapitola Pohřeb (1/2)

14. october 2014 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
Týden po smrti Karin se konal její pohřeb. Byla to pro mě důležitá událost. Nejen proto, že Karin byla moje nejlepší kamarádka, ale také proto, že zemřela ve stejný den, jako moje dcera. Pro mě osobně to bylo jako pohřbít dvě milované osoby najednou.
Oblékla jsem si decentní černé šaty, nalíčila jsem se černými stíny a sepnula jsem si vlasy černou sponou. Obula jsem si černé boty a vyrazila. Cestou jsem koupila kytici rudých růží. Vím, že se pro tu příležitost nehodily, ale byly to její nejoblíbenější květiny.
Poněkud nejistým krokem jsem dorazila ke kostelu. Moje kondice nebyla zrovna nejlepší, takže mi to dalo práci, ale byla jsem tam. Chystala jsem se zrovna vejít dovnitř, když mi cestu zastoupila Karinina matka. Věděla jsem, že je na mě naštvaná, protože jsem všem řekla, že jdu od celého toho nesmyslu s vyšetřováním. Stálo mě to už hodně. Karinina matka si kvůli tomu vzala do hlavy, že já jsem zodpovědná za smrt její dcery. Chovala se iracionálně. Rozuměla jsem jí. Věděla jsem, jak těžké je pro matku ztratit své dítě.
"Prosím, chci ji jen naposledy vidět. Nikdy v budoucnu se už nebudu vtírat do Vaší rodiny. Žádám Vás jen o jediné - dovolte mi rozloučit se s ní," prosila jsem a do očí se mi vehnaly slzy.
Paní Thallerovou ale moje žádost nijak neobměkčila. "To ty jsi zodpovědná za její smrt. To tys ji zabila! To kvůli tobě tam má dcera leží - bledá, studená a nehybná, mrtvá - a ty máš ještě tu drzost se tu ukázat?! Odejdi a už se nevracej! Nikdy v životě tě už nechci vidět!"
Nechtěla jsem z Karinina pohřbu dělat cirkus. Věděla jsem, že tu scénu sledují její příbuzní. Musela jsem odejít, ačkoliv mi to rvalo srdce. Nabrala jsem čistý vzduch do plic. Dýchalo se mi obtížně. Měla jsem pocit, že se udusím. Se slzami v očích jsem utekla - pryč od těch lidí.
 


21. kapitola Čekání (4/4)

7. october 2014 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
O chvilku později za mnou přišla sestra s tím, že mám návštěvu. Byly to matka, teta Caroline a Ashley. Říkala, že ke mně nemůže pustit všechny najednou, a tak si mám vybrat, která z nich přijde jako první. Bez zaváhání jsem odpověděla, že Ashley.
Moje kamarádka se během pár sekund objevila ve dveřích, usmívala se na mě. Přišla k mé posteli a vzala mě za ruku. "Ahoj, zlato," pozdravila mě, "co tě to napadlo, vběhnout pod auto?"
"Já… něčeho jsem se lekla, ale už nevím, co to bylo. Nevzpomínám si," odpověděla jsem rozrušeně. "Moje dítě je mrtvé," řekla jsem a mé oči zaplavily slzy.
"Gaby, moc mě to mrzí," řekla mi se slzami v očích. "Ono dostávalo málo kyslíku, aspoň, co jsem slyšela. Víc nic nevím."
"Mělo vrozenou vadu srdce. Měla jsi pravdu a já jsem se spletla. Ani nevím, jak moje holčička vypadala. Nechtějí mi ji ukázat," brečela jsem dál.
"Gaby, je tady se mnou tvá matka a teta Caroline. Chceš, abych je zavolala dovnitř? Sestra mi říkala, že u sebe můžeš mít maximálně dvě osoby najednou. Myslím, že by to měly být spíš ony. Přece jenom, jsou tvoje rodina. Já ne."
"Nemyslím si, že to je dobrý nápad," odvětila jsem. "Víš, jak to dopadlo s tetou Caroline. A matka se mě přece zřekla."
"No, ona se situace trochu změnila," naznačila Ashley. "Tvoje matka podala trestní oznámení na tvého otce, kvůli domácímu násilí. Přestěhovala se k tetě Caroline. Myslím si, že by sis s nimi měla promluvit."
"Tak dobrá. Řekni jim, ať jdou dál. Přijdeš za mnou ještě?"
"Ano, Gaby, přijdu," slíbila a odešla.

21. kapitola Čekání (3/4)

30. september 2014 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
Do černočerné tmy se najednou začalo ozývat pípání. Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem v posteli. Všechno kolem bylo bílé - strop, stěny i povlečení. Rozhlédla jsem se, abych zjistila, odkud jde to pípání. Vedle mě stál stojan a na něm přístroje používané v nemocnici. Otočila jsem hlavu. Ve stěně byla skleněná výplň, za kterou seděla mladá žena. Snažila jsem se v dosahu ruky najít nemocniční zvonek, kterým bych ji přivolala, ale žádný tam nebyl.
Bolelo mě snad všechno, ale ze všeho nejvíc hlava a břicho. Pomalu jsem si začínala uvědomovat, co se se mnou dělo. Já, Ashley a Tom jsme oslavovali konec školy. Chtěla jsem jim dopřát trochu soukromí, a tak jsem na chvíli odešla, ale něco, nebo spíš někdo mě vyděsil. Začala jsem utíkat a pak mě srazilo auto. Před kým jsem utíkala? Nemohla jsem si vzpomenout.
Vtom jsem si uvědomila jednu podstatnou věc. Byla jsem přece těhotná! Položila jsem si ruce na břicho. Projela mnou bolest. Navíc jsem si uvědomila, že je menší, než když mě srazilo to auto. Co se se mnou, sakra stalo?! Ptala jsem se sama sebe.

21. kapitola Čekání (2/4)

23. september 2014 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
O chvíli později ji odvezli chodbou pryč. Vešla jsem do té místnosti, ve které ještě před chvíli byla má kamarádka. "Co s ní bude?" vyzvídala jsem po sestře.
"Vy jste přijela s tou slečnou?"
"Ano."
"Vezou ji na gynekologicko-porodnické oddělení, na sál."
"Děkuji," odpověděla jsem a vydala se tam. Cestou jsem zavolala Toma a řekla mu, kde mě najde.
Podívala jsem se na hodiny. Bylo něco po půlnoci. Zazvonila jsem na oddělení porodních sálů. Vyšla jedna ze sester. "Dobrý den," pozdravila jsem. "Před chvílí jsem přivezli mou kamarádku. Měla nehodu. Jmenuje se Gabriela Sanders. Můžete mi říct, jak to s ní vypadá?"
"Je mi líto, ale nejste z rodiny, takže nemůžu," odpověděla sestra. "Až sem dorazí její rodina, můžete se zeptat jich."
"Vy jste jim už volala?!" zeptala jsem se udiveně.
"Ano, její rodiče jsou na cestě," dodala sestra a zavřela dveře oddělení. No, tak to bude drsné,pomyslela jsem se a sedla si na lavičku na chodbě.
Během pár minut dorazil Tom. "Tak co?" zeptal se.
"Nevím, nechtějí mi nic říct, protože nejsem příbuzná, ale volali jejím rodičům a ti jsou na cestě, tak se snad něco dozvíme."
"Ajaj," nadhodil Tom, "to nebude pěkné."

21. kapitola Čekání (1/4)

16. september 2014 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
Devatenáctého června jsme se já a Gabriela rozhodly oslavit úspěšné ukončení třetího ročníku. Spousta lidí si nejspíš řekne, že ukončit třetí ročník střední školy není zase taková sláva. No, pro nás byla, hlavně pro Gabrielu. Před pár měsíci jí zemřel přítel, se kterým čekala dítě, rodiče ji vyhodili z domu a navíc byla závislá na pervitinu. To poslední jsme měly společné. Ještě na začátku školního roku jí vyhrožovali opakováním ročníku, případně vyloučením ze školy. A teď? Teď jí dokonce někteří spolužáci záviděli její výsledky ve škole. Spolu s námi šel i Tom, Gabyin soused a kamarád.

20. kapitola Podivná dívka (3/3)

9. september 2014 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
A doopravdy, poslední měsíc školy uběhl jako nic. V posledních dvou týdnech už si jenom poslední hříšníci doplňovali chybějící známky a profesorky zkoušely ty, kdo měli nerozhodně. K velkému překvapení všech jsem nakonec nepropadla já, ale Nikki. Někteří spolužáci za mnou chodili a říkali, že mě obdivují. Některým jsem to věřila, z jiných vyloženě vyzařovala povrchnost, nezájem a touha se zviditelnit. Kdokoliv se bavil se mnou byl totiž hodně na očích.
Ashley už taky neměla nic moc na práci, takže jsme se rozhodly, že večer vyrazíme za zábavou. Pozvaly jsme i Toma. Byl překvapený, že se v tak vysokém týdnu těhotenství chodím v noci bavit, ale když jsem mu vysvětlila, že to je na oslavu ukončení třetího ročníku, řekl, že to chápe a že s námi půjde.
Vydali jsme se do jednoho z o něco klidnějších klubů v jedné rušnější ulici. Zamířili jsme rovnou k baru a objednali si pití. Když nám barman dal naše drinky a chystali jsme si připít, musela jsem ho zavolat znovu. "Promiňte, ale já jsem řekla bez alkoholu," zdůraznila jsem svůj požadavek. Barman protočil oči a udělal mi nový, nealkoholický drink.

20. kapitola Podivná dívka (2/3)

2. september 2014 at 20:00 | Katherine |  Pach smrti
Cítila jsem potřebu se Tomovi revanšovat, a tak jsem ho čas od času pozvala k sobě. Povídali jsme si, jedli to, co jsem při svých chutích napekla a pouštěli jsme si filmy. Když jsem byla s ním, bolest ze ztráty Jamese se dočasně vytrácela. Tom byl navíc rád, že netráví svůj čas sám.
"Gabrielo, nechceš se mi svěřit s tím svým dlouhým příběhem?" navrhnul mi jednoho odpoledne, zrovna když jsme pili kávu a jedli muffiny. Leknutím mi zaskočilo.
"Já nevím," odpověděla jsem, když mě přešel záchvat kašle. "Nechce se mi o tom moc mluvit, abych pravdu řekla. Je to stále docela bolestivé téma."
"Nemusíš, jestli nechceš," dodal na vysvětlenou. Nastalo trapné ticho. Vzpomněla jsem si, jak se mi ulevilo, když jsem svůj příběh vyprávěla Karin a naposledy jsem zaváhala. Rozhodla jsem se pro kompromis - řeknu mu svůj příběh, ale ne celý.

Padesát odstínů temnoty

1. september 2014 at 22:50 | Katherine |  Knižní recenze
Originální název: Fifty Shades Darker
Autorka: E. L. James
Překlad: Zdenka Lišková
Rok vydání: 2013 (2011)
Počet stran: 656
Ilustrace: -
Oficiální popis: "Poté co Anastasia Steeleová na vlastní kůži pocítí, jak temná jsou tajemství Christiana Greye, opouští ho. Přese vše, co se mezi nimi stalo, na něj stále nemůže zapomenout. Když jí tedy Christian předloží novou smlouvu, nemůže odolat a vrací se k muži, kterého miluje. Postupně odhaluje všechna tajemství a zjišťuje, že jeho padesát odstínů šedi je temnějších, než si kdy dovedla představit. A zatímco Christian bojuje se svými démony, Ana musí učinit nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě…" 1
Jak bych ji popsala: Vztah Christiana a Anastasie se rozpadl poté, co Ana zjistila, jak surový Christian dokáže být. Ačkoliv na ni byl hrubý, nedokáže na něj Ana zapomenout a stýská se jí. Christian je na tom podobně. Je to jejich plánovaná cesta na Josého výstavu, která je po několika dnech od rozchodu svede zpět dohromady. Začátky nejsou lehké, ale postupně oba zjišťují, že bez sebe nedokáží být.
Děj okořeňuje i Christianova bývalá přítelkyně Leila, která na Anu žárlí a snaží se jí Christiana přebrat a rovněž Anin bývalý pomstychtivý šéf, který ji nedokázal svést a navíc z hloubi srdce nenávidí Christiana Greye.

Where to go next